Tak v pátek (14.11.) byl docela průměrný den. První hodinu chyběla Krůtová, takže jsme měli VV, ale s Bárou a Šárkou jsme šly nacvičovat - jak jinak. Psali jsme akorát matiku, a zemák. Co myslíte, byla matika těžká? Podle mě ani ne, kdybych trošku víc přemýšlela, měla bych dobře všechno, takhle tam mám úplně zbytečné chyby. Spíš zemák jsem trošku nezvládla. Po škole jsme s Klárou a Máňou rozebíraly ty strašný peníze, co se dávají do toho fondu. Jak řekla Klára "Platíme peníze za to, že na záchodech neni hajzl papír, ani ubrousky". Pak jsme ale změnily téma na lesbický gaye :D Celou cestu až na Háje jsme chytaly hrozný výtlemy. Klára prý, že se mnou se nedá normálně jít, a nesmát se. To beru jako poklonu :) Tak víme, kdo je lesbický gay, zvlášť když ten člověk šel přímo před námi :D
Přespání u Naty
Jedním slovem - bylo to dost hustý. Čekejte článek světa:D
Původní program na večer - vzít si misku s už udělaným tabákem do vodnice, zkusit vyrobit vodní dýmku, pustit si horor, vyvolávat duchy, propíchnout Naty uši, jít ven kolem 2 hodiny ráno, poslouchat písničky na plné perdy, volat neznámým i známým lidem a dělat si z nich srandu.
Bylo to trošku jinak:)
Holky si pro mě přišli zrhuba kolem 8 hodiny. Náhodou jsme v šatníku našly pár úchylnější oblečení. Jedny byly šaty, takové ty drákulovské, s límcem vzadu. Další byl takový otrhaný hábit, popelkovské bleděmodré šatičky z Disneylandu, a večerní, úzké krátké šaty. Já jsem si na sebe ze srandy vzala ty upírské, Naty si vzala otrhaný hábit, a Lola měla původně být za Popelku. Nakonec si ale vzala šatičky á la kurva. Takže jsme si od té doby říkaly "dvě čarodějnice, a jedna prostitutka". Vzaly jsme si naší misku s tabákem (návod udělám, udělám:)), a vyrazily jsme. Zezačátku to bylo "Obejdeme v těch hadrech jednou náš dům, a půjdeme k Naty."
Z "obejdeme jednou" se nakonec vyklubalo "obejdeme si i Frostovku". Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsme mířily se všema mýma věcma na přespání, dvěma foťákama, miskou s tabákem, naším normálním oblečením, v těch hrozných hadrech, na autobusovou zastávku. Celou dobu jsme si zpívaly "They called me crazy" z téhle písničky. S Lolou jsme si řekly, že když už jsme tam, co kdybychom se projely busem na Horčičkovu a zpátky. Naty byla proti, kazila nám zábavu. Misku s naším jablečným tabáčkem jsme ukryly pod strom, abychom se s tím pořád netahaly, a čekaly jsme na bus. Naty nakonec povolila, ikdyž si stěžovala že má nejhorší oblečení, což neměla.
Jsem jí řekla, ať se podívá na Lolu, v těch malinkých šatech jí musela být hrozná zima, a ať se podívá na mě, že vypadám jak debílek s tím velikým stříbrným límcem kolem krku. Nastoupily jsme do busu, s výbuchem smíchu jsme se chytly jedné tyče, a smály jsme se na celé kolo. Lidi kolem na nás divně pokukovali, šeptali si, posmívali se. Nám to nějak nevadilo, my jsme se taky řehnily :) Jely jsme na Horčičkovu, tam jsme vystoupily, přešly jsme přechod, a chtěly jsme jet zpátky. Nakonec jsme se ale vyřítily k tomu Autosalonu, a začaly mávat přes okno. Nikdo tam nebyl :-/ Poblíž je Lidl, tak jsme si tam chtěly zajít, jakože si koupíme něco na večer.
Vešly jsme do vnitř, ale moc velkou pozornost jsme ani neupoutaly, bylo tám málo lidí. Ale co bych dala za to, kdyby tam bylo hodně lidí, a ne jedna určitá osoba. Lidi ze třídy možná ví (tedy hlavně holky), že k nám do prváku teď chodí kluk, syn profesorky Farské, a řekla bych, že "není k zahození". Prostě je hodně hezký. Vždycky když ho po chodbě potkávám, házím po něm očka. Tak si tak procházíme regály, a já najednou zahlídnu známou, hnědou, proužkovanou mikinu.
"A kurva"... Lola se ozve: "Ano?"... Chytám výtlem, proužkovaná mikina se otočí. A je po srandě.
Byl tam se svým kámošem, taky si procházeli regály. Jakmile zpozorovali mě, a celou mojí praštěnou bandu, řekli něco jako "Aha, heh", uchechtli se, a šli dál. Bylo vidět, že mě poznal. Sbohem šance, že si s ním někdy promluvím, sbohem. Když jsme šly kolem jedné prodavačky, pobaveně na nás koukala, a řekla "To máte do tanečních, viďte?"... a my: "nene, my jsme Ježíšek". Šly jsme zase na zastávku, popěvovaly si, smály se,... Nakonec (Holky jedny praštěný) jsme se rozhodly, že si dojeme jednu zastávku na Jižní město, a od toho půjdeme pěšky až domů. Docela záhul. Takový dobrý 2 km po silnici. Málem nás smetlo auto, ale jinak ta procházka ve tmě... Docela příjemné, jentak se protáhnout. Akorát že Lola je teď na tom hodně špatně se zdravím, trošku nastydla, jak měla ty lehké šaty. Já jí řikala ať si vezme ty princeznovský :D
Ve zdraví jsme šly k Naty domů, cestou jsme sebraly naší misku s tábákem, a plánovaly jsme si, jak příjdeme domů, zapaříme, a k ránu půjdeme ven. Chybička se vloudila, viděly jsme jak přijíždí Naty sestra se svým přítelem. Loudání se po ulici se změnilo v trysk k paneláku, a po schodech až do 9tého patra. Rychle ze sebe svléct ty hadry, a šup do pyžama. Když přišli, dělaly jsme, jakože si povídáme už několik hodin, že se díváme na TV, a podobně. Pak si šli lehnout, a my mohly - aspoň trošku - začít pařit. Naty mě pořád přesvědčovala, že jí nejsou vidět chloupky na noze, tak jí říkám - Jsou, pod mikroskopem. Tuhle větu jsem řekla vždycky když se mě zeptala. Pak už se naštvala, a řekla "tyvole neser mě, a řekni jestli jsou vidět pouhým okem" ... "Ano, jsou. Pod mikroskopem." Lola už z nás chcípala smíchy, Naty se urazila. Pak jsme chvíli tancovaly na My friend skeleton (je to opravdu skvělý:)), Marilyna Mansona, Psyclon nine, a na další, který už si ani nepamatuju.
Vyvolávaly jsme duchy, jenže se nějak ne a ne ozvat, navíc jsem strašný posera. Zezačátku jsme zkusily Afroditu, a pak to už přecházelo do fází "Afrodito, ty krávo jedno zkurvená, jestli tu jsi, podpal Terce vlasy!"
Nic. Lola omylem Naty polila voskem ze svíčky koberec, takže docela vyváděla. A šlo se na píchání. Nemyslím nic nemravného, ale propichování uší. Celou dobu jsem Naty uklidňovala, že to bolet nebude, že se nemá čeho bát, přitom o tom vím úplný prd. Oproti Lole, ta si ucho propichovala už jednou sama. Já jsem se na to už už taky chtěla vrhnout, jenže jsem si vzpoměla na tátova slova, že v uchu jsou zakončeny důležité funkce celého těla, že člověk může i ochrnout, a bla bla bla. Vím, že kdybych to podstoupila, zabil by mě. Trošku jsme Naty opily vodkou, Alpou (docela vejhul, ta alpa:)), vzala si do pusy penál. Lola jí udělala tečku fixou do místa, kde by měla dírka být. Očistila si jehlu Alpou... Pak očistila Naty ucho.
Nic. Lola omylem Naty polila voskem ze svíčky koberec, takže docela vyváděla. A šlo se na píchání. Nemyslím nic nemravného, ale propichování uší. Celou dobu jsem Naty uklidňovala, že to bolet nebude, že se nemá čeho bát, přitom o tom vím úplný prd. Oproti Lole, ta si ucho propichovala už jednou sama. Já jsem se na to už už taky chtěla vrhnout, jenže jsem si vzpoměla na tátova slova, že v uchu jsou zakončeny důležité funkce celého těla, že člověk může i ochrnout, a bla bla bla. Vím, že kdybych to podstoupila, zabil by mě. Trošku jsme Naty opily vodkou, Alpou (docela vejhul, ta alpa:)), vzala si do pusy penál. Lola jí udělala tečku fixou do místa, kde by měla dírka být. Očistila si jehlu Alpou... Pak očistila Naty ucho.
Vyndaly jsme z lednice led, abychom jí to trošku umrtvily. Já držela vlasy jednou rukou, druhou jsem jí pevně držela za její ruku. Naty chvíli kňourala, uhybala hlavou, ale pak jí to přešlo. Lola jí tam vpíchla jehlu, a nechala jí tam. Naty si ulevila, a říkala, že to vůbec necítila. Jen cítila, jak jí tam vjela tou jehlou. Chvíli jsme tam tu jehlu nechaly, jenže ucho se začalo rozmražovat, a jehla v uchu začala bolet. Opatrně jsme ji vyndaly, a začalo to nejhorší - procpat tou nově rozevřenou ránou naušnici. I mně se dělalo špatně při pohledu na lehce zakrvavený ucho, a neprotáhlou naušnici, když se jí Lola snažila vervat skrz kůži... Byl to nechutný pohled, a muselo to hrozně bolet. Nakonec to tam dostala. Naty to měla za sebou.
Chvíli jsme si povídaly, pak byla už asi půlnoc. Chtěly jsme si přehrát nějaké ty záznamy z minulé soboty, jenže mě napadlo, nejdříve zavolat dalším lidem. Nikdo nám to nevzal. Pak jsem ale našla v kontaktech jakéhosi Káju, a ne a ne si vzpomenout, kdo to je. Dala jsem si samozřejmě skryté číslo. Zavolaly jsme, vzal to nějakej strašně moc ožralej chlap. Pravděpodobně volal z hospody, byl tam hrozný hluk. Lola - která vždycky mluví, protože má skvělý nápady a umí improvizovat - si z něj hned začala vystřelovat. On se do telefonu pořád hrozně tlemil, a povídal že si povídá sám se sebou. No prostě bych hrozně sjetej.
Rozhodně jsme se bavily, protože Lola z něj dělala hroznýho blázna, takže si nakonec myslel, že mluví sám se sebou, že je schyzofrenik (teď nevím jak se to píše). pak řekl
"nejen že volám sám sobě, ale já si i odpovídám! To je teda síla".
Celou dobu si říkám - ksakru, ten smích je mi nějaký povědomý. Kája, Kája... To bude asi Karel. Naznačila jsem Lole, ať se zeptá, jak se jmenuje. Samozřejmě zase spustil:
"Počkej... Když se mě ptáš, jak se jmenuju, tak vlastně ani nevíš, jak se jmenuješ ty!"
"No já jsem to zapomněl. Jsem stějně zapomnětlivý jako ty, přece."
"No, ty se jmenuješ stejně jako já, Karlos"
Pak mě něco napadlo. Kámoš z chatu měl přezdívku Karlos, a ještě druhou Kašpárek. Ale určitě jsem na něj neměla číslo! Každopádně se ho Lola zeptala jestli má přezdívku kašpárek. On řekl že ne, tedy že to je možné, ale že doufá že ne.
Pak řekl:
"Jestli jsi z jiný dimenze, tak by mě docela zajímalo, jestli si někdy vůbec zapíchám!!!!! Nezapíchám???Tak to je kurva blbý!"
Pak když najednou začal říkat, že je v hospodě u Kašpara... Došlo mi konečně, kdo to je. Ke Kašparovi chodí moje babička s dědou, a strejdou. Začala jsem na Lolu řvát, ať to okamžitě típne, že už vím, kdo to je. Ano, dámy a pánové, já husa blbá. Vystřelila jsem si z vlastního strýce. Celou dobu jsem to nahrávala. tak si říkám, za takových 10 let bych mu to mohla pustit, ne?:) Myslím, že mě nepoznal, protože jsem vůbec nemluvila, jen jsem občas chytala menší výtlemy.
Chvíli jsme si jentak povídaly, tancovaly, atd. Naty se svalila na zem, a usnula. Lola a já jsme ještě chvíli brouzdaly po netu, pak jsme si potichoučku vzaly polštáře, došly jsme k Naty, zařvaly jsme "Padá strop, padá strooooop!!!!!!" a hodily jsme to na ní. Samozřejmě se vzbudila:) Pak jsme zalehly, já s Lolou do obýváku, Naty do ložnice. S Lolou jsme se začly prát o peřinu (byla tlustší!!!! A Naty jí přinesla mě!), rvaly jsme se tam, strkaly do sebe... Pak za náma přišla Naty, že jí tam je samotné smutno, a lehla si naproti nám. Tak jí říkám:
"Naty přetoč se na druhou stranu ať tě můžu kopat do hlavy! "
Nó, tak se nepřetočila. S Lolou jsme se ještě chvíli rvaly o peřinu, pak jsme udělaly tuli tuli jako dvě lesbičky. Prej já jsem Nero Bellum, a N A T Y, támhle to je ten ze Sběratelů kostí! Pak už jsme jakš takš ulehly, Naty dávno zařezaná. Naty kocour Mates je ale hodně neposlušný, takže jakmile jsem usnula, skočil na mě, a já zařvala "Kurva Naty nech mě spát". Naty se ani nehla, ale pak začal dlouhý boj mezi Matesem a Lolou. Pak jsme konečně usly, asi kolem půl třetí,
Ráno
Překvapivě jsme vstaly. Asi kolem deváté hodiny, ale v posteli jsme zůstali asi do 10ti. Chvíli jsme tancovaly na ty samé píničky, ještě na starého dobrého Crazy Froga, P!nk, Gwen Stefani, Ruslanu,... Pak jsme vytáhly ten náš "tabák", a připravenou vodnici. Opravdu vlastní výroba :) Normální sklenice od okurek, ve víčku dvě dírky, do jedný trubička, na konci připevněný kotel, zadune se pod vodu v tý sklenici, do druhé dírky jiná trubička, kterou se jen nasává vzduch z té sklenice. Náš tabák byl ale hrozně zvlhčený, a vypadal jak zvratky. Odporná břečka.
Vykašlaly jsme se na to, místo předpřipraveného tabáku jsme tam strčily kus cigarety (ale fuy!!). Naty nás vyhnala ven na balkon, a sama to ani nechtěla zkusit. Zapálily jsme ten tabák, a Lola si druhou trubičkou ňuchla. Odkašlala si. Fungovalo to!!! Měla jsem neuvěřitelnou radost, jak jednoduše se to dá vyrobit! Nad vodou se opravdu udělal dým, a dalo se to normálně ňuchat. Zkusila jsem to taky. Pravda, byl to neuvěřitelný HUMUS, přeci jenom to je cigareta. Ale mě potěšilo už jen to, že se nám zadařilo. Chvíli jsme jentak nasávaly, užívaly si slast toho dýmu, nechuť cigarety, a pohled na systém, kterým to celé fungovalo. Ta filtrace... Prostě to bylo skvělý:) Pak jsme to trošku vymyly, a zkusily jsme tam dát tu hroznou břečku. Nějak to nešlo usušit, ani zapálit (teď jsem to dala na topení, nějak se to celé zcvrklo, a vypadá to jak jablečné žužu), takže jsme nakonec celou vodní dýmku umyly, a zase jsme si jentak trsaly.
Po chvíli jsme šly Naty propichovat druhé ucho. Zase si fixou označila místo činu, z mrazáku jsme vyndaly led, Naty si do pusy strčila penál, Lola jehlu vrazila skrz kůži, bla bla, zase to stejné co předtím. Tedy s tozdílem toho, že naušnice šla tentokrát provléct lépe.
Trošku jsme poklidily, a já jsem odešla domů.
Omlouvám se za zpožděný článek, ale nějak nebyl čas ho dodělat.
Aj foto:
Ty prázdné dírky už Naty měla. A ty, které jsme jí propíchly - v těch jsou naušnice


Naty "upír" v buse

Lola prostitutka


:-) Wow? :-)